pondělí 24. října 2016

Španělsko: Santander a okolí

Do Španělska jezdíme často a rádi. Hlavně kvůli teplému podnebí, výbornému jídlu a vínu a dostupným cenám. Tentokrát jsme si za cíl cesty vybrali město Santander ležící na severu Španělska v Cantabrii. Ačkoliv v Santanderu letiště je, my jsme letěli s Lufthansou přes Frankurt do Bilbaa (hledala jsem i let s nízkonákladovkama z Berlína, ale při započítání cesty z Prahy do Berlína a zpět a platby za zavazadla to moc levněji nevyšlo). Na letišti jsme měli již v půjčovně rezervované auto a hned jsme vyrazili po dálnici 100 km západním směrem do Santanderu. Dálnice jsou v severním Španělsku většinou zdarma. Ubytování jsme si rezervovali přes Airbnb. Bydlení zde hledáme často, máme pro sebe vždy celý byt. Samostatná ložnice a kuchyň se základním vybavením (a často se základními surovinami) nechyběly ani tentokrát. Byt byl v prvním patře staršího činžovního domu, celý nově zrekonstruovaný. Panu pronajímateli jsme z letiště poslali SMS v kolik dorazíme a už na nás čekal, před domem nám dokonce svým autem držel parkovací místo.

slimming-mapAW-1024x1024.jpg 1,024×1,024 pixels:


Santander leží obklopen zálivem, na jedné straně je hodně průmyslový, ale část k moři má příjemnou, téměř až lázeňskou atmosféru, písčité pláže a výhledy na hory. Díky počasí je celá oblast Cantabrie a Baskicka krásně zelená. Město samo o sobě nějak úžasné není, spíše než centrum jsou zajímavé právě okolní čtvrti a ulice. Třeba ta s jezdícími schody, na kterou navazuje šíleně prudká lanovka, která vás doveze do čtvrti, odkud vidíte celé město. Nebo stará tržnice s příjemnou kavárnou, kde si můžete dát snídani za 4 Eura (káva, fresh džus a malé sladké nebo slané tapas), sedět na barových stoličkách a nechat dítě bez obav pobíhat interiérem budovy. Nebo park s kavárnou, výhledem na moře a se třemi dětskými hřišti pár desítek metrů od sebe. S těmi hřišti je to stejně zvláštní. Ve Španělsku jich je všude strašně moc a většina je téměř nová. Že by dotace z EU?



V Santaderu je spousta parků. Nejkrásnější je asi na poloostrově (výběžku) Magdalena. V Parque de la Magdalena je (opět) kromě obřího dětského hřiště a pláže také starobylý palác, malý maják (větší maják je v jiné části města, kam se dá zajet autem či místním autobusem), expozice lodí a zejména malá ZOO. Vstupné je zdarma. K vidění jsou tučňáci, lachtani a lvouni. 


Do Santanderu jsme jeli také kvůli zoologické zahradě. Nikoliv té na polostrově Magdalena, ale kvůli jiné, trochu větší. Parque de Naturaleza de Cabarceno je obklopen horami, cca půl hodiny cesty autem ze Santanderu. Není to klasická ZOO, ale obrovský park, kde žije 150 druhů zvířat a téměř to vypadá, že žijí ve volném prostoru, ve svém původním prostředí. Ohrady a ploty a přírodní bariéry zde samozřejmě jsou, ale zvířata mají obrovské výběhy (hlavně při návštěvě údolí slonů si připadáte jak v Jurském parku). Po parku je nutnost jezdit autem, jsou zde i vytyčené cesty pro pěší, ale netuším, kolik se toho dá stihnou  při pěší tůře. Celkem jsme tu strávili asi 6 hodin a to jsme se nezastavovali úplně všude. Jen doporučuji vybavit se vlastním jídlem a pitím. U hlavního vchodu / vjezdu sice restaurace byla, ale k posezení nás moc nelákala. Vstupné je docela vysoké, my jsme platili na místě 70 Eur za dva dospělé a dítě, možná se vyplatí koupit si vstupenky předem přes internet. Ve vstupném je zahrnuta také vyhlídková jízda třemi kabinkovými lanovkami nad parkem. A pro zajímavost: známou obyvatelkou Parku Cabarceno je gorila Moja, původem z Prahy. Bohužel jsme ale naši rodačku nepoznali :). A abych nezapomněla, kromě fotek a zážitků jsme si z parku odvezli také asi kilo jedlých kaštanů, byly vynikající!


V Cantabrii je toho k vidění spousta, vůbec jsme se nedostali do pohoří Picos de Europa. Zastavili jsme se však ve dvou malých městech u pobřeží směrem na západ. Comillas je univerzitní městečko, kde se nachází jedna z prvních staveb Gaudího, El Capricho. Starobylé centrum a plno restaurací najdete ve měste Santallina de Mar. Pár kilometrů od Santalliny je světoznámá jeskyně zařazená na seznamu UNESCO, Altamira. Ta je v současné době pro veřejnost nepřístupná. Pár set metrů od jeskyně bylo před pár lety vybudováno muzeum, kam byla umístěna věrná kopie jeskyně se všemi malbami. "Umělá" jeskyně je podle paní průvodkyně opravdu srovnatelná s originálem, jediným rozdílem je výška. V "pravé" Altamiře je strop s malbami velmi nízko nad zemí, že by tam dospělý člověk jen velmi těžko stál na nohou.


Před odletem zpět jsme se ještě na pár hodin zastavili v Bilbau. To známe již z předchozí návštěvy, máme to město rádi, pár hodin na prohlídku je málo. Ale procházka podél řeky kolem Guggenheimova muzea a zpět do historického centra a pozdní oběd byl příjemný závěr dovolené.


  • Naší cestu Cantabrií najdete na mapě zde.

Žádné komentáře:

Okomentovat